Pavlův zápisník

Vzhledem k letitosti (hlavně tedy vzhledu) linolea v koupelně jsem se rozhodl pro jeho výměnu. Musím říct, že to není taková sranda, jak by se mohlo zdát...

Nejdříve nákup. To máte lino, lepidlo, lišty, tekuté hřebíky, stěrku, škrabku, ostrý nůž... A pak zjistíte, že nemáte silikon pro dospárování. Tedy - máte, ale totálně zatuhlý.

Zjistíte, že oddělat záchod není sranda. Šrouby jsou za tu dobu pěkně zrezlé (že by ty předchozí šoumeni použili železné hřebíky?). Odmontujete záchod a vyteče na vás voda (vyšplouchání zvonem se úplně nezadařilo). Zjistíte, že ten záchod i se zásobníkem není žádné pírko.

Zjistíte, že strhnout staré lino není sranda. Trhá se. Pod linem je jiné lino. Zůstává tam lepidlo. Lišty. Lišty jdou celkem dobře. Akorát na stěnách zůstává silikon. A ten jde dolů docela dobře - pokud je ho nějaká pěkná vrstva. Pokud ne, je to děs.

Měříte lino. Samozřejmě s přesahy. Nevejde se. Zmenšíte - vejde se.

Stěrkování lepidla také žádná slast. A pak přichází toužebně očekávaný okamžik - přinesení lina a jeho položení.

Lepidlo lepí. Místnůstka je malá. Lino se přilepí tak, jak to vůbec nechcete. Nakonec se to nějak podaří.

Lepení lišt. To se docela dá. Výhodou je, když si nové lino nezašpiníte tekutými hřebíky...

Záchod. Stále šplouchá a je mnohem těžší, než před chvílí. První pokus zašroubování a... nic. Druhý pokus. Jééé, jedním šroubem jsem se strefil, druhým ne. Odnesení záchodu. Přinesení příklepové vrtačky a vyvrtání dvou děr. Hmoždinky...

Přinesení záchodu. Zase je potvora těžší. První šroub - v pohodě. Druhý šroub - v nepohodě. Posun záchodu. Druhý pokus druhý šroub. Zase nic. Až napotřetí...

Záchod zátěžově otestován a atestován... Etapa č. 1 dokončena.

Zítra etapa č. 2.

Nejsem moc manuálně zručný ;-)